V pravěku lidé pozorovali přírodu. Pomáhalo jim střídání dne a noci, fáze Měsíce, roční období a pohyb Slunce po obloze.
Pak přišly geniálně jednoduché sluneční hodiny. Tyč zabodnutá do země, zvaná gnomon, vrhala stín na stupnici. Dodnes takové tyče najdeme na starých domech.
Ale co v noci? Přišly vodní a přesýpací hodiny. Voda tekla a písek se přesypával za každého počasí. Využívali to i staří Babyloňané. Ti taky rozdělili čas na hodiny a minuty.
Ve středověku vynalezli první mechanické stroje s ozubenými kolečky a dokonce i jejich kapesní varianty. Výrazné zpřesnění přinesly pendlové hodiny.
Ve 20. století se začalo měřit elektronicky, což už je velmi přesné, ale ne tolik jako zatím nejmodernější atomové hodiny.
Tato zařízení se zpožďují jen o jednu sekundu za 300 miliónů let. A tak teď už vždycky přesně víme, kolik je hodin.
